This photographic gallery is about faces. It is about our faces as well as it is about faces of our ancestors – about faces we cannot recall in exact details anymore and about faces we could never seen. They wore these or similar costumes and did similar things as we do. They worked, they danced, they hold their hands and they fell in love. They had their sorrows and they had fun. They may be long gone but they live in us. Is it them or is it us? It’s impossible to say. People, folkrlore, vine, laughter, friendship and our mutual bonds.
I would like to thank to the organizers, to all participants and especially to Vracovjan folk group for inviting me and to my friend who persuaded me to come over to Bzenec.
Tyto fotografie jsou o tvářích (co na fotkách jsou i těch, co tam nejsou). O našich tvářích stejně jako o tvářích našich předků – tvářích, které si už nedokážeme vybavit úplně přesně do nejmenšího detailu a také o tvářích, které jsme nikdy nemohli vidět. Nosili stejné nebo podobné kroje a dělali stejné věci jako my. Pracovali, tancovali, drželi se za ruce a zamilovávali se. Měli své smutky a užívali si legrace. Možná jsou už dávno pryč, ale přesto stále žijí v nás. Jsou to oni nebo jsme to my. To není možné říct. Lidé, folklór, víno, smích, přátelství a naše vzájemná pouta.
Rád bych poděkoval organizátorům, všem účastníkům a obzvláště folklórnímu souboru Vracovjan za pozvání a také kamarádce, která mě přesvědčila, že stojí za to do Bzence na otočku přijet.
